Co předcházelo semináři

V únoru 2013 jsem se dozvěděl,  že v dubnu proběhne seminář v tradičním karate. Jakoškolitel byl uveden Sensei Avi Rokah 6. Dan ITKF, žák mistra Nishiyamy.  Seminář organizovala  Česká asociace tradičního karate v Bystřici pod Hostýnem. Po přečtení pozvánky na seminář jsem dlouho vnitřně neváhal, protože taková vynikající příležitosti jít studovat k vynikajícímu Sensei Avi Rokah a navíc pouhé jedné hodiny jízdy autem z Frýdku-Místku. 

Na dalším tréninku jsem navrhnul můj záměr, myšlenka se zalíbila nejen Romanovi, ale i našim karateka našeho dojo a brzy bylo jasné, že kromě Romana se přidává Lucie, Lucka a Kamila.

Takže jsem se ujal iniciativy, když už jsem tuto akci navrhl a jal se napsat organizátorovi, zda mají volné místa, přece jenom byla tu možnost, že se sjedou z okolních zemí a bude plno. Po týdnu přišlaodpověď, že nás rádi přivítají. Pak již zbývalo sehnat ubytování, což byl nakonec nejtěžší úkol.  Ubytovna TJ v Bystřici je v provozu až od května a penziony nejsou nejlevnější. Díky dotazu na infocentru jsem domluvil ubytování v domově mládeže ani ne pět minutové chůze od tělocvičny za lidovou cenu 260,-Kč na noc, možná právě proto, že toto ubytování nebylo na internetu k nalezení, tam kromě nás bylo jen několika dalších karatistů.

Pak už zbývalo jen čekat a připravit se na tradiční karate. Pro neznalé detailů v karate. Naše dojo cvičí pod Českým svazem karate a je to v podstatě styl Kanazawy. Tradiční karate již má větší rozdíly například v postojích a v detailech provedení kat.  Rozdíly nejsou v základech ale v desítkách nuancí. Stačí si na youtube podívat.  Prozajímavost se podívejte na styl Shotokai , tento styl je přímé pokračování stylu karate, tak jak jej učil Funakoshi a srovnejte ho s dnešními hlavními styly.  Takže jsmedopilovali katy, abychom na semináři byli co nejvíce „mysli v technice“ a netrápili se,ikdyž i tak trochu na toto došlo J.

Přišel čas vyrazit, vzal jsem svého veterána opla combi , udělal mu očistu vysavačem, která mu zřejmě šla k duhu, neboť celou cestu šlapal jak hodinky.  Pobavilo mě zjištění, že naše holky jsou skoro stejný ročník jako moje auto a vzhledem k tomu, že holky již jsou nagymnáziu …tak, bude čas šetřit na nové ojeté, ale zpět k naší cestě. Kolem třetí odpoledne jsme vyrazili z Frýdku-Místku a po klidné cestě zpestřené vjezdem do slepé cesty, která dle navigace měla být průjezdná, již cesta proběhla bez zádrhelů. Ubytování jsme našli hned a paní ubytovatelka již nás vyhlížela. Po ubytování jsme vyrazili obhlídnout situaci.

 Bystřice pod Hostýnem je osmi tisícové městečko svelmi pěknou tělocvičnou, moderní a velkou prostě radost cvičit. Naše obhlídka byla předčasná, skoro nikdo tam ještě nebyl. Po krátké obhlídce náměstí, jsme se vrátili na pokoj.  Holky měly samostatný s vlastním bezbariérovým sociálním zařízením, prostě paráda. Já s Romanem jsme zavzpomínali v malém dvoulůžkovém pokoji na vojnu se záchodem a koupelnou na chodbě.

Začínáme trénovat

Seminář začínal v šest večer nástupem, po kterém následovala rozcvička na místě, jen tak abychom se lehce zahřáli a mírně protáhli pohybem, takto vždy seminář začínal.  Avi Rokah  žije v USA v LA, tudíž češtinu neovládá, ale překládal sensei Januš Radek (Klub Valašské Meziříčí) a tak jsme dobře rozuměli, co nám chce sdělit. Avi Rokah mluví tišeji, neboť kdysi utrpěl zranění na krku. Radek Januš nás na semináři uvítal, což bylo velmi příjemné, neboť jen je to jiné podání karate a nevěděli jsme, jak bude seminář probíhat.  Atmosféra semináře byla velmi přátelská, jak ze strany pořadatelů tak od Senci Avi Rokah. Během celého semináře z Avi Rokahvyzařovalo, že žije svým duchem v karate a tudíž mu nečiní obtíž trénovat velmi dlouho, což jsme záhy poznali.

Lucka Svobodová: „Cvičili jsme téměř bez přestávek a tréninky byly zaměřeny především na kumite. Bylo zajímavé pozorovat rozdíly mezi jednotlivými styly, kdy jsme se občas museli přizpůsobit. Všichni jsme se snažili pochytit co nejvíce informací a nějakým způsobem si je zafixovat. S respektem jsem pozorovala mistra, jak vše prováděl s přehledem a naprostým klidem. Velký důraz se kladl na správnou koordinaci pohybů, dýchání, načasováni apod. Mistr nám ochotně vysvětloval a pomáhal s nápravou chyb, které jsou klíčové k dalším pokrokům, a celý seminář měl příjemnou atmosféru. Navíc jsem měla možnost shledat pohromadě vysoké technické stupně a porovnat své schopnosti s ostatními karateka. Určitě jsem si odnesla spoustu nových zkušeností, uvědomila si určité věci a těším se na další příležitosti ke svému rozvoji.“

První blok semináře v pátek večer končil po deváté hodině, ale byl to seminář a ne náročný tréning, šlo o to se něco naučit a ne se fyzicky zničit. Sensei během celého víkendu, vždy dopředu vysvětlil, co budeme dělat v každé bloku semináře. Procvičili jsme detailně katy Hanku-dai a Hangetsu.  Zacvičili jsme i katu „Kitei“, která je vytvořena mistrem Nishiyamou a kterou jsme vůbec neznali, tady jsme se byli spíš „do počtu“.

Je dobré vědět, že Avi R. je svým srdcem více bojovník, a tak šlo poznat, že velká část semináře byla zaměřena na nácviky kumite.  Kdo zná nebo cvičí sportovní karate, tak v pojetí sensei to není poskakování nahoru a dolů jak na gumě, ale je u něj kladen důraz na kontaktu chodidel s podlahou a z ní vše vychází,čímž potvrdil mé přesvědčení, že hopsání je dobré akorát na závody, ale se skutečným karate to nemá nic společné.

Kamila Tkáčová: „ Na seminář přijely také kluby z Ruska, Polska, Ukrajiny a Německa. V pátek po příjezdu v 6 hodin začal první trénink, kde jsme začali cvičit od základů. V sobotu a neděli byly už složitější kombinace, zaměřovali jsme se spíše na kumite, ale taky na katy Kankudai a Hangetsu. Pilovali jsme techniky a zkusili si jejich katu Kitei. Je pravda, že jsme se trochu ztráceli, ale zvládli jsme to. Snažila jsem si zapamatovat co nejvíce a odnesla jsem si mnoho zkušeností.“

Celým seminářemse prolínalo vysvětlení a procvičování práce s dechem a kime, jak čerpat energii pro své techniky, jak tuto energii zvyšovat správným zapojením pohybu těla, její udržení a taktéž, jak se o tuto energii nepřipravit, jakých chyb se vyvarovat.  Vysvětlil různé druhy kime při kiai. Centrem práce s dechem a kime je samozřejmě hara, která je v břiše, což je náš střed těla a střed naší energie. Stav této energie se samozřejmě dále odvíjí od uvolnění těla, mentální představě a práce s touto představou během cvičeni s karate.  Výsledná energie,  kterou jsme schopni využít, závisí právě na všech uvedených detailech a jejich zvládnutí.  Je zřejmé, že zvládnutí práce se svou energii zvýší kvalitu života i mimo dojo.

 Lucie Besedová: „Ze semináře jsem si odnesla mnoho užitečných informací, které mi pomohou v dalším rozvíjení se v karate. Nečekala jsem, že rozdíl mezi tradičním karate a shotokanem je tak velký. Mají mnohem vyšší postoje a odlišné pozice rukou. Trenér Avi nám hlavně vysvětloval přesuny a taktiku v kumite, které zrovna nemám v lásce, ale určitě je v běžném tréninku využiji. „

Tyto a další detaily jsme procvičili v uvedených katách.  Zdůrazňoval nutnost stálého procvičování základních technik, neboť jen jejich zdokonalováním se posouváme vpřed.  Což stále zdůrazňuji, ale mladí karateka tohle zrovna neradi slyší.

Při nácvicích kumite, vysvětloval různé způsoby boje, nácviky na rozdílné způsoby útoků a obrany.  Poznatku bylo tolik, že jsme si pořídili poznámky v podobě krátkých videi, abychom z nich mohli čerpat a zlepšovat se.  Nácviky probíhaly ve dvojicích se střídáním obránce a útočníka.  Při těchto nácvicích se mnohdy stírala hranice mezi kumite a kata, jedno vycházelo z druhého. Je smutné, že v sportovním karate jsou již tyto dvě formy tak daleko od sebe, že sportovní kumite ztrácí principy karate a kata svou reálnost a to vše pro lesk medailí.

Na závěr nechyběla možnost si udělat památeční fotku. Pak již nastal čas se sbalit s malou zastávkou v restauraci Rondo na dobrý oběd a vyrazit na cestu domů.

„Us“  pro Sensei Avi Rokah a organizátorům semináře.

Marek Žižka